Barenboim / Smetana / Má vlast

Tvůrčí tým
Scénář a režie: Martin Suchánek

Skutečnost, že na zahajovacím koncertu festivalu erbovní dílo české hudby dirigoval Daniel Barenboim, bylo výsledkem několikaletého vyjednávání. Barenboim pojal přípravy zahajovacího koncertu skutečně důkladně i velkolepě: Smetanovu Mou vlast zařadil na program abonentního koncertu Staatskapelle Berlin 12. a 13. prosince 2016 v Berlíně. Jen několik dní poté dílo nastudoval s Vídeňskými filharmoniky a uvedl na koncertech ve Vídni, Paříži a Kolíně nad Rýnem (16. až 21. prosince 2016). S Vídeňskými filharmoniky Mou vlast zahrál v předvečer festivalu, tedy 11. května 2017, v Mnichově – symbolicky ve městě, které po dlouhá desetiletí bylo spjato s působením dirigenta Rafaela Kubelíka, jenž tam Smetanův cyklus s velkým úspěchem uváděl. Po zahajovacích koncertech Pražského jara dílo představil ještě v Linci a opětovně ve Vídni.

Smetanova Má vlast se tak dostala na světová pódia, kam po právu patří – jak ostatně sám Barenboim opakovaně zdůraznil. Tuto jedinečnou konstelaci, Barenboimovu důkladnou práci s orchestry v Berlíně a ve Vídni, jejich evropské turné, které vyvrcholilo zahájením Pražského jara, zachycuje dokumentární film, který vznikl v koprodukci Pražského jara, České televize a innogy.

Barenboim se v rozhovoru opakovaně vrací k osobnosti dirigenta Rafaela Kubelíka, nazval jej dokonce jedním z duchovních otců, kteří stáli na začátku jeho dirigentské kariéry. Zdůraznil rovněž, že téma „vlasti“ je v dnešní době stejně aktuální jako v době Smetanově. Úzce se dotýká i jeho samotného – je obecně známo, nakolik se aktivně angažuje v otázkách mimohudebních, lidskoprávních a politických, v hledání mírového řešení palestinsko-izraelské otázky, čehož je ostatně nejzářivějším důkazem jím založený West-Eastern Divan Orchestra, v němž bok po boku hrají mladí hudebníci z Izraele i Palestiny.

Režisérovi dokumentárního filmu Martinu Suchánkovi se podařilo nebývalé – Daniel Barenboim i Vídeňští filharmonikové dali souhlas k přítomnosti kamer už na první zkoušce. Diváci tak mohou sledovat jejich práci od prvních okamžiků, kdy dirigent představuje svou koncepci, tvaruje jednotlivé fráze, dává jim kýžený charakter a vysvětluje výstavbu díla, aby byla zřetelně formulována místa gradace a spočinutí. Nevypráví příliš dopodrobna o mimohudebním programu symfonických básní, české legendy zmiňuje jen rámcově. Jako by tím chtěl podtrhnout schopnost díla promlouvat k mezinárodnímu publiku, akcentovat výpověď díla skrze archetypy lásky, přírody či historických legend, které jsou srozumitelné a do vlastní zkušenosti převoditelné ze samotného poslechu hudby pro publikum napříč světem.

„V Berlíně jsem měl možnost natáčet zkoušky, ale až ve Vídni mělo dojít k natočení rozhovorů. Z úst jeho agentky se mi dostalo důrazného varování, že nesmím položit hloupou otázku,“ vzpomíná režisér Martin Suchánek. „Během vídeňských zkoušek se ale Maestro tvářil nepřístupně a domluva rozhovoru se neustále odkládala. Poslední šance byla mezi generálkou a koncertem. A tak jsem po poslední zkoušce, den před generálkou, stál spolu s ředitelem orchestru pod pódiem a netrpělivě čekal, až se na mě Maestro obrátí,“ popisuje Suchánek napínavé momenty natáčení. „Když se dirigent konečně otočil, použil jsem všechny argumenty, které jsem si dokázal vymyslet, abych ho přesvědčil. Odpověď byla nečekaná – ‚tak pojďme točit hned.‘ To jsem se zděsil. Hned u filmu nejde nic. Neměli jsme připravené kamery, mikrofony, světla. ‚Dejte nám patnáct minut,‘ žádal jsem. ‚Ne, pět,‘ byla jeho odpověď. Věděl jsem, že je to má poslední šance.“ A dnes už s úsměvem režisér Suchánek dodává: „Rozhovor se povedl, hloupou otázku jsem nepoložil.“

Pokud by se Barenboimova práce měla charakterizovat jediným slovem, pak by to zřejmě byl výraz „efektivita“. Do Vídně přivezl vlastní notový materiál, ve kterém naznačil fráze, vypracoval smyky, korigoval dynamiku, v některých místech dokonce v drobnostech upravil instrumentaci – kupříkladu na začátku Tábora nechává hrát kontrabasy o oktávu níže, což na rozdíl od Smetanovy doby umožňují dnešní pětistrunné nástroje.

Dokáže však pohotově zareagovat na inspiraci od hráčů – ve Vídeňské filharmonii působí hned několik Čechů. Když jedna rychlá fráze Z českých luhů a hájů stále neměla zvuk, který Barenboim požadoval, ve skupině prvních houslí začala živá diskuze. Po ní koncertní mistr pana dirigenta požádal, zda by nemohli upravit smyk podle doporučení Milana Šeteny, jak je to prý zvykem hrát v Česku. Pan dirigent návrh přijal a od té chvíle se pak vždy na konci zkoušky tak trochu v nadsázce pléna zeptal: „I za českou sekci vše v pořádku?“

Ve střižně nyní film skládáme z několika desítek hodin záznamu. Rodí se podobně, jako se rodila Barenboimova interpretace Mé vlasti,“ prozrazuje režisér Martin Suchánek. „Pokud mohu předjímat, myslím, že výsledek bude nesmírně zajímavý a atraktivní nejen pro milovníky hudby. Je to vlastně prostá studie dirigentovy práce, oproštěná od příkras a vysvětlujících komentářů. Je to objevování světa, do kterého se málokomu podaří nahlédnout. Obsahuje spoustu emocí a je příběhem vzniku velkého díla.“

Natáčení dokumentárního filmu bylo završeno koncerty Vídeňských filharmoniků na Pražském jaru. Premiéra se uskuteční na podzim roku 2017, včetně uvedení v programu České televize. Rovněž zahraniční televizní stanice svým zájmem potvrzují, nakolik tento dokument zachycuje jedinečnou kulturní událost, která svým významem vysoce přesahuje národní hranice.

Barenboim / Smetana / Má vlast - Fotogalerie

autor fotografií: Martin Suchánek

Fotogalerie - Barenboim / Smetana / Má vlast

předchozí
Strana 1 z 2

nahoru