9. listopadu 2017
Zahradnictví: Nápadník v kinech již za týden

Anna Fialová hraje Danielu, starší dceru Jindřicha a Vilmy. Zde je rozhovor s touto mladou a velmi talentovanou herečkou.

Vaše postava se objevila v dětském věku už ve dvou předchozích dílech trilogie Zahradnictví. Jaká je Daniela o deset let starší?
Je to mladá holka, která si u tety v zahradnictví najde lásku, obyčejného kluka Mirka. Problém ale je, že jejímu tátovi se to moc nelíbí. Nemají spolu moc dobrý vztah už od začátku, takže ani tohle nepomůže k tomu, aby se to mezi nimi zlepšilo. On s Mirkem nesouhlasí, říká, že je to kluk bez budoucnosti, nikam se nedostane a stáhne mě s sebou ke dnu. Snaží se mi zabránit ve vztahu s ním. Jako ve spoustě dalších věcí. Takže já se snažím vzdorovat svému otci a zároveň jsem prostě poprvé zamilovaná a šťastná. Ale už taky ve věku, kdy vidím a chápu situaci s tátou, která není vůbec jednoduchá.

Vašeho přítele hraje Ivan Lupták, tatínka Martin Finger a maminku Aňa Geislerová. Jak se Vám s těmito herci natáčelo?
S Ivanem se znám už déle. Hrajeme v jednom představení sourozence, což se nám po Zahradnictví hraje zajímavě. S Martinem jsem se herecky potkala poprvé a s ním se mi hrálo moc dobře. S Aňou jsem se předtím viděla jen v televizní show Tvoje tvář má známý hlas, kde jsem soutěžila a Aňa byla v jednom díle jako porotkyně. Nicméně na filmovém natáčení jsme se potkaly taky poprvé a bylo to super.

Když si vzpomenete na natáčení, která scéna Vám nejvíce utkvěla v paměti?
Mě hrozně bavila jedna scéna, kde jsme se sešli jako celé široká rodina. Tam mi bylo hrozně fajn, byla jsem šťastná, že tam byla spousta lidí, o kterých jsem si ani nepomyslela, že s nimi jednou budu pracovat. Třeba Klára Melíšková, David Novotný a Lenka Krobotová z Dejvického divadla. Je to asi klišé, ale když si vzpomenu, jak jsem je sledovala v divadle s výrazem přiotevřené pusy, jaký mají děti, když koukají na pohádky… A pak na natáčení, kde se mnou hráli ve společné scéně… Bylo mi tak nějak příjemně spokojeně.

Film začíná tím, že vaše postava má zlomenou nohu a všechno absolvuje se sádrou. Jak se Vám hrálo s tímto omezením?
Já jsem si pro ni dokonce jela do nemocnice na Karlovo náměstí, kde mi udělali sádru na míru. Když mi ji pak odřezávali, měla jsem trochu husí kůži, protože je to hrozně nepříjemný pocit, když vám jezdí pilkou těsně u nohy. Natáčení pak ale probíhalo dobře, sádra nesádra. A víte, co se přede mnou uvolňovalo židlí?

Líbila se Vám proměna do dobové dívky? Všechny ty kostýmy, účesy z konce 50. let…
Mně se kostýmy líbily moc. Mám hrozně ráda dobovky, vlastně všechna období, mám to raději než současnost. Sama mám v šatníku převážně dobové kousky. Ale nejmilejší jsou mi devadesátky. Ty svetry, které se nosily před téměř 60 lety, jsou sice trochu víc kousavější a sukně těžší, ale dá se to vydržet.

Předobrazem Daniely byla maminka scenáristy Petra Jarchovského. Když jste se to dozvěděla, neměla jste strach hrát tuto roli?
Nevím, jak přesně to říct. Je to takový zvláštní pocit, ale vyloženě strachem bych to nenazývala. Ale snažila jsem se ho odbourat. Ono mi taky chvíli trvalo, než jsem si uvědomila, že hraju jeho maminku. Když jsme se pak s Petrem potkali na nějaké premiéře, říkal mi, že má takovou zvláštní potřebu říct mi: „Ahoj mami“.

Co podle Vás diváky na filmu zaujme?
Upřímně, když jsem četla poprvé všechny tři scénáře, tak jsem se na konci prvního dílu rozbrečela. Což se mi ještě nestalo. Zároveň tam jsou ale i scény, u kterých jsem se při čtení smála nahlas. Na mě tahle trilogie působila jako dramatičtější a smutnější, hlavně tím, co všechno se v té době dělo. Když jsme ale měli první čtenou zkoušku, tak jsme se všichni tak strašně bavili, že mě to až překvapilo. Podle mě je na tom skvělé, že je to mix všeho. Že se diváci budou bavit, budou smutní, budou naštvaní, rozhořčení, ale zároveň se zasmějou…


nahoru