První petardy měly zahánět zlé duchy
Mnozí z nás si nedovedou představit oslavy příchodu nového roku a další svátky bez zářivých světel ohňostroje na obloze. Když to letos kvůli současné nelehké situaci musíme oželet, pojďme si alespoň udělat malou historickou exkurzi do jeho historie.
Pokud chceme jít k samotným kořenům ohňostrojů, musíme se vypravit do starověké Číny. Přesné datum dnes už nikdo neví. Mnoho historiků se však domnívá, že ohňostroje byly vyvinuty za vlády dynastie Chan ve 2. století před naším letopočtem ve městě Liou-jang. Má se za to, že prvními přirozenými petardami byly bambusové stonky, které po vhození do ohně vlivem přehřátého vzduchu ve vzduchových kapsách s třeskem explodovaly. Starověcí Číňané věřili, že tyto přirozené petardy zaženou zlé duchy.
Další historie ohňostrojů je spojena s jedním ze čtyř velkých vynálezů. Někdy mezi lety 600 – 900 smíchal dnes již neznámý alchymista ledek, síru a dřevěné uhlí. Přesné datum ani autora střelného prachu již patrně nezjistíme. Někteří historici mají za to, že se tak stalo již na konci 7. století. Mohly by to potvrzovat zápisky čínského alchymisty a legendárního lékaře jménem Sun S'-miao, jenž v roce 682 popsal střelný prach jako intenzivně hořící směs síry, ledku a dřevěného prachu. Ať už byl tím vynálezcem kdykoli, střelný prach si rychle získal oblibu nejen při vojenském použití, ale i při výrobě nejrůznějších petard, které od té doby nemohly chybět při všemožných oslavách.
Zatímco v Číně jste mohli koupit nejrůznější petardy na kdejakém tržišti, okolní svět se o vynálezu střelného prachu a ohňostrojích dozvídal velice pomalu. První znalosti o střelném prachu získali v roce 1240 Arabové. Do Evropy údajně přivezl tajemství ohňostrojů italský cestovatel Marco Polo. Jisté však je, že první písemná zmínka o výrobě střelného prachu v Čechách pochází až z roku 1432.
Byli to však právě Italové, kteří se stali prvními výrobci ohňostrojů na starém kontinentě a povýšili ho doslova na umění, jež se postupně šířilo Evropou. V 15. století již byly ohňostroje v Evropě natolik rozšířené, že se bez nich neobešly žádné dvorské slavnosti ani náboženské svátky.
Velkou oblibu v ohňostrojích měl například císař Rudolf II., jenž na svém pražském dvoře hostil mnoho významných alchymistů, malířů, sochařů a dalších umělců. Řada z nich se na sestavování ohňostrojů přímo specializovala.
Tehdejší ohňostroj by vám však možná přišel trochu mdlý a jednotvárný. Už Číňané sice přišli na to, jak příměsí různých látek obarvit plamen, ale skutečně zářivé barvy se objevily až s nástupem moderní chemie.
Francouzský chemik Claude Louis Berthollet v roce 1786 objevil, že oxidace chlorečnanem draselným zbarvuje oheň do fialova. Pozdější objevy pak prokázaly, že i oxidace dalšími kovovými solemi může vést k intenzivním barevným světelným emisím. Dalším průlomem byla izolace kovového hořčíku a hliníku, protože tyto kovy hoří intenzivním stříbrným světlem. A moderní barevné ohňostroje byly na světě.
Abychom vám alespoň trochu vynahradili letošní ohňostrojový půst, připomínáme největší vzdušný ohňostroj na světě. Podle Guinessovy knihy rekordů byl 8. února 2020 odpálený ve městě Steamboat Springs v americkém státě Colorado. Použitá nálož vážila téměř 1 180 kilogramů, což odpovídá váze Toyoty Corolly, a v průměru měla 1 575 metru. Odpálena byla z ocelové trubky o délce osmi metrů, a než explodovala, vyletěla rychlostí 452 kilometrů za hodinu do výšky 1,6 kilometru.
