Táboření mě prostě baví
Léto, bezstarostný čas dětství, hry, nová přátelství i první lásky. Taky vás napadne letní tábor?! A co teprve pokud jej prožijete v magickém prostředí štramberského hradu a jeho věže Trúby. Letní zážitek je pak dokonalý. Svůj velký koníček, oddílové vůdcovství, nám přiblíží Vojta Kanyza, specialista příchozí linky úseku vymáhání pohledávek.
„Viem, jedna láska je vždy prvá…“
Jako dítě jsem začal jezdit na tábory asi v 8 letech. Zpočátku se mi nechtělo. Přeci jenom to byla změna prostředí a nechtělo se mi být dva týdny sám s cizími lidmi. Nakonec se mi tam tak zalíbilo, že jsem pak už jezdíval každý rok. Během táborů jsem navázal plno nových přátelství a samozřejmě zažil i první lásky. Mívali jsme svoji vlastní interní poštu, kterou jsme si anonymně posílali psaníčka. Ale nečekejte žádné extra dlouhé vzkazy. Většinou to bylo něco jako krátké a výstižné „jsi pěkný“. Z toho se pak občas vyklubal třeba ploužák na večerní diskotéce. Klasické puberťácké červenání a přešlapování ze strany na stranu. A ty táboráky s kytarou pod hvězdami! Rád na to vzpomínám.
Když už jsem pak dosáhl na instruktorský věk, neotálel jsem ani chvíli a začal jezdit na tábory už jako instruktorský mazák. Tábořit mě prostě bavilo. Dost jsem se zocelil a teď už mám hodnost oddílového vedoucího v organizaci Tábory Šipka.
Po stopách pravěku
Naše tábory se odehrávají uprostřed malebné přírody Štramberka, poblíž archeologicky významného místa – jeskyně Šipka. Tato krasová jeskyně proslula nálezem čelisti neandrtálského dítěte a předmětů z doby bronzové. A když tohle kouzelné místo plné listnatých lesů mohli obývat pravěcí lovci a po přilehlých kopcích se mohla prohánět pravěká zvířata, utábořili jsme se tam i my.
Jako správní táborníci bydlíme ve stanech s podsadami, nechybí ohniště pro táboráky a pohodlí polní kuchyně. Máme dost prostoru pro venkovní aktivity, za špatného počasí přístřešky a samozřejmě i komfortní kadibudky. Chceme, aby se všechny naše děti – táborníci, cítily dobře!
Já jsem tady vedoucí!
I když jsem jako malý táborník zažil bezstarostnost, teď už mám jako vedoucí především zodpovědnost. Představte si zodpovědnost za sebe, za děti, ale i za mladší instruktory, 24 hodin denně, tedy nonstop. Všichni naši oddíloví vedoucí jsou machři v práci se skupinou i jednotlivcem a bez kladného přístupu k dětem by to prostě nešlo. Musíme zvládat vrtochy i specifika každého věku. No a nejdůležitější požadavek na práci vedoucího? Musí s ním být legrace! A když se takových vedoucích sejde z několika různých krajů dostatečné množství, je o dobrou zábavu postaráno.
Vždy ve střehu
Já osobně mám práci s dětmi rád. Ale znáte to. Nejdřív musím být přísný, sjednat si pořádek, zapojit svoji pověstnou trpělivost a pak už je mám všechny na své straně. Pro své táborníky jsem prostě „Trpělivý Johnny“, toť má přezdívka. Ale ke konci už se ze mě stává „Unavený Johnny“. Po dvou týdnech bláznivin za každého počasí jsem zmožený a unavený tak, že si musím vzít týden odpočinku. Ačkoli během těch let převažují dobré zážitky, zažili jsme i krizové situace.
Třeba jednou se nám tábornice praštila při soutěži nešikovně hlavou o strom. Byla v šoku, točila se jí hlava, zavolali jsme záchranku. A zasahující lékař po zhodnocení situace rovnou přivolal záchranný vrtulník. Obavy a zděšení se průběžně střídaly se zvědavostí dětí, které zajímala celá záchranná vrtulníková akce. Naštěstí druhý zasahující lékař zhodnotil, že situace není vážná, a nám se přeci jenom trochu ulevilo. Ale pak nastala druhá nemilá fáze – volání rodičům. I pro ně to byl samozřejmě šok, slyšel jsem, jak jim vypadl telefon z ruky. Nakonec bylo děvče v pořádku a velmi si pochvalovalo let vrtulníkem. I touto nemilou příhodou jsme si ověřili, jak jsme na tom se zvládáním složitých, krizových situací.
Táborníci s hendikepem
Život není peříčko, a tak jsme se rozhodli přijímat na tábory děti nejen zdravotně způsobilé, ale i ty s určitým omezením. Jezdí k nám děti s epilepsií, srdečními poruchami, respiračními potížemi. Máme děti s ADHD, poruchami autistického spektra nebo dokonce s lehkou mentální retardací. Někteří naši vedoucí jsou totiž přes rok zaměstnáni ve speciálních školách a školkách, proto zvládáme rozmanitější zdravotní složení dětí. Podařilo se nám například navázat spolupráci se speciální základní a mateřskou školou Motýlek Kopřivnice a mnoha dětskými domovy. A abychom děti naučili i něco o kráse přírody, navedli je k aktivnímu ochranářství, spolupracujeme s organizací Skrojek, která se ochranou přírody zabývá. No a když dojde inspirace, zapojíme skauty nebo záchranné složky a děti mají o program výborně postaráno.
Jednoduše chceme, aby děti zvládaly dětství bez mobilů, počítačů, sociálních sítí a podobných dnešních nešvarů. A myslím, že se nám to daří.
