Umění nemá pravidla
Mnohdy ani nevíme, jakým talentem naši kolegové oplývají. Tak třeba na kontaktním centru vyřizuje požadavky zákazníků Pavla Zajacová. S klienty innogy komunikuje především e-mailem nebo vypomáhá na lince či chatu. Jak sama říká, práce je to různorodá a baví ji: „Někdy je docela zajímavé, co všechno zákazníci dokáží napsat. Jednou mi přišel e-mail, že zákazníkovi dorazilo vyúčtování a musel odběhnout od rozdělaných bramboráků, aby nám napsal, že potřebuje změnit zálohy. Fotografii bramboráků na pánvi mi poslal v příloze.“
Pavla Zajacová se baví nejen prací, ale vesměs veškerý svůj volný čas věnuje umění. Ráda zpívá a čte, ale její hlavní volnočasovou a zároveň i relaxační aktivitou je malování a kresba.
„Snažím se něco tvořit každý den, protože jedině takto se můžu posunout dál. Jsem názoru, že talent nestačí a na všem je zapotřebí tvrdě pracovat.“
Jak to všechno začalo…
Už jako malá jsem malovala a kreslila pořád. Pamatuji si, že jsme na celé lednici měli mé obrázky pod magnetkami. Všechny holčičky si přály panenky nebo kočárky, ale já jsem měla vždy největší radost z pastelek a bloku. Paradoxem je, že nyní pastelky vůbec nevyužívám. Více jsem se začala věnovat umění v 6. třídě základní školy, kdy jsem dostala svou první kreslicí sadu. Byla to dřevěná skříňka, ve které byly uhly, tužky a plno jiných věcí, u kterých jsem pomalu ani netušila, k čemu slouží. Tentýž rok jsem začala navštěvovat uměleckou školu, ve které jsem po roce skončila. Nějakým způsobem mi vadilo, že jsem neměla volnou ruku a musela jsem dělat to, co mi někdo řekl. To nebylo nic pro mě. Po ukončení studia na umělecké škole jsem začala chodit do keramiky a ve volném čase jsem se věnovala malování a kreslení. Pamatuji si, že jsem si tehdy půjčovala v knihovně knihy anatomie, abych se naučila pořádně kreslit figuru, kterou jen tak mimochodem také stále pořádně neumím.
Můj umělecký styl
Těžko definovatelný, protože mě pokaždé baví něco jiného. Nejčastěji však maluji vodovými/akvarelovými barvami. U těchto barev je pro mě důležité, že rychle schnou a nezapáchají, také se dají lehce ze všeho smýt a vlastně celkový výsledek díla na mě působí lépe. Vodovými barvami však maluji pouze na papír. V případě, kdy tvořím na plátno, používám hlavně akrylové barvy, které taky rychle schnou a nesmrdí. Mým úhlavním nepřítelem jsou olejové barvy, se kterými vůbec dělat neumím.
Pokud bych měla všechny své malby zařadit do uměleckého směru, pravděpodobně by to byl surrealismus, který se zaměřuje na zachycení myšlenek, podvědomí a usiluje o osvobození mysli. Nejčastěji maluji nadpřirozené bytosti a převážně ženy. Každý obraz má pro mě velký význam, protože do něj dám kousek sebe. Pokud jsem smutná, mám strach, jsem veselá nebo cokoliv jiného, poznáte to podle obrázků. I když na první pohled vypadají některé obrazy depresivně, ve skutečnosti jsou šťastné. Jsou v nich obsaženy věci, kterým rozumím jen já, a to je dělá jedinečnými.
Výstavu přerušila pandemie
Mým největším úspěchem byla má vernisáž (slavnostní zahájení výstavy), která se konala na začátku března minulého roku. Výstavu jsem měla naplánovanou na březen 2020 v knihovně v Orlové, byla ale dostupná pro veřejnost jen do doby, než byl vyhlášen nouzový stav. Potom jsme ji museli uzavřít. Byla to má poslední výstava a nyní je velmi obtížné sehnat si někde volný termín, když je všechno tak nejasné. Navíc nemůžou být plánovány akce pro více lidí, a to mě dost omezuje. Nicméně věřím, že vše brzy pomine a budu moci zase nějakou podobnou akci naplánovat.
Tvorba v době covidové a práce na home office
Upřímně můj život se pandemií a nouzovými stavy moc nezměnil. V osobním životě jsem docela introvertní typ a stejně většinu času trávím doma u papíru nebo plátna. Díky nouzovému stavu se ale uzavřela papírnictví a tento sortiment už nekoupím ani v supermarketech. Dřív to bylo tak, že když mi došla barva nebo jsem dokreslila tužku, zašla jsem si vedle do obchodu a koupila si přesně to, co potřebuji. Nyní čekám, až těch položek bude více, abych si mohla vše objednat naráz. Výdaje jsou tedy vyšší, potřeby nedostanu ihned a musím čekat delší dobu. Už jsem si na to tak nějak ale zvykla.
Díky práci v režimu home office mám vlastně na malování více času. Můžu si naplánovat celý den tak, jak potřebuji. Můžu tedy věnovat určitý čas malování a stihnout i něco navíc. Když jsem jezdila do práce, byla jsem pozdě doma a už jsem toho moc nestihla.
Nové covid náměty?
Náměty se s pandemií nemění, ale díky covidu se pouštím do větších projektů. Mám více nápadů a řekla bych, že i chuti, protože na to všechno mám více prostoru. Už nyní například plánuji téma další výstavy (která bude až někdy v nedohlednu…). Co taky covid poznamenal je poptávka po mých obrazech. Lidé dneska moc nepotřebují novou ozdobu do interiéru a musí zařizovat jiné, mnohem důležitější věci.
Navštivte můj instagram
Malování jsem začala vysílat i živě na svém Instagramu @paigeconeyart. Uvidíte tady, jak vypadá, když na něčem zrovna pracuji. Umění nemá pravidla! Všechno, co děláte, je správně, protože je to umění, vaše jedinečné umění. Důležité je na sobě pracovat a sednout si k tomu každý den, klidně třeba na deset minut, ale sednout. Pokud budete tvořit jen jednou týdně, potrvá vám sedmkrát déle někam se dopracovat, než kdybyste tvořili každý den. Takže jen do toho! Inspiraci máte. 😊
