Co dělám, když nedělám: Kolegyně Marcela Vlčková zachraňuje srnčata

Někdo ve volném čase sportuje, jiný zahradničí, jiný spí a relaxuje, někdo cestuje. Naše kolegyně Marcela Vlčková už druhou sezonu tráví část svých jarních a letních rán zcela jinak: pomáhá zachraňovat srnčata ukrytá ve vysoké trávě před senosečí. Jak se k této neobvyklé aktivitě dostala a co vše záchrana obnáší?

Co tě spolehlivě „vypne“ od práce a přepne do úplně jiného světa?

V květnu a červnu určitě ranní rosa, ticho, slunce, vítr ve vlasech a společnost skvělých lidí. Přes rok si jen tak dřív nevstanu, ale kvůli záchraně srnčat ano. Vždycky mě to nabije energií a přepne do úplně jiného světa.

Jak jsi se k záchraně srnčat dostala?

Úplnou náhodou. Ve skupině naší obce jsem narazila na diskusi o tom, že při sečení každoročně zahyne nebo je zraněno mnoho srnčat. Začala jsem si o tom zjišťovat informace a spojila se s lidmi, kteří se tomu věnovali. Loni jsme byly v okolí dvě, letos je nás aktivních už více než deset. Jako mámu mě zasáhlo, jak jsou tato mláďata bezbranná. Jakmile jsem zjistila, co se děje, začala jsem se na celou problematiku dívat úplně jinak.

Jak vypadá záchranná akce?

Den začíná vlastně už večer předem, když dostaneme informaci o plánovaném sečení. Ráno pak vyrážíme na místo, kde pilot dronu pomocí termovize vyhledává srnčata schovaná ve vysoké trávě. Když nějaké najde, opatrně srnče přesuneme do speciálního boxu, ten odneseme do bezpečí a po posečení louky je vrátíme zpět. Málokdo ví, že srnčata před nebezpečím neutíkají. Jejich instinkt jim velí zůstat schovaná a nehybná, takže pak sama nemají šanci sekačce uniknout.

Je nějaký moment, na který nikdy nezapomeneš?

Moje úplně první záchrana. Dronař nám říkal, že srnče musí být někde blízko. Vůbec jsem srnče neviděla. Pak jsem odhrnula trávu a několik centimetrů ode mě leželo malé srnčí miminko. Tehdy jsem si uvědomila, jak jsou zranitelná. Držet v rukou srnčátko a cítit, jak mu buší srdce, je zážitek, na který se nezapomíná.

Mohou pomoci kolegyně či kolegové, ač například nejsou z tvého okolí? 

Určitě ano. Možná víc, než si sami myslí. Každá pomoc má smysl, protože za každou zachráněnou loukou může být jedno malé srnče, které dostane šanci vyrůst. Někdo se může zapojit do místního spolku Stop sečení srnčat, někdo pomůže přímo v terénu, někdo upozorní na plánované sečení, osloví zemědělce nebo myslivce. A někdo například jen pošle informaci dál. I to může rozhodnout.

Aktuálně také vybíráme finanční prostředky na vlastní dron s termovizí. V sezoně je totiž často více záchranných akcí než dostupných pilotů. Právě dron nám může pomoci být tam, kde nás srnčata nejvíce potřebují. Pokud by chtěl někdo přispět finančně, pomůže i ta nejmenší částka. Zde opravdu platí, že každá koruna se počítá. A hlavně pomáhá zachránit život, který by jinak mohl zůstat ukrytý ve vysoké trávě bez šance na záchranu.

Díky všem dobrovolníkům

Marcela je důkazem, že i pár hodin volného času může změnit celý jeden život. Díky dobrovolníkům jako je ona se z vysoké trávy neodnáší jen malá srnčata, ale i dobrý pocit.