„Nejsem žádná hrdinka,“ říká Maja Kekič Brožová

Když jsme Maju Kekič Brožovou oslovili s prosbou o rozhovor, její první reakce byla, že na tom přece není nic zvláštního. Darování krve bere jako běžnou součást svého života a něco, o čem není potřeba dělat velké příběhy a články.  Nakonec ale souhlasila. A to hlavně proto, že pokud by její zkušenost pomohla někomu dalšímu překonat obavy a udělat první krok, mělo by to smysl. Nedávno se navíc připojila ke společnému odběru v Praze spolu s dalšími kolegy z innogy. A tak jsme si povídali o tom, co ji k darování přivedlo, proč se k němu pravidelně vrací a co by vzkázala těm, kteří o něm zatím jen přemýšlejí.

Pamatuješ si ještě na svůj úplně první odběr? Co tě tehdy přivedlo k rozhodnutí začít darovat?

Pamatuji si, že první impuls začít o darování krve přemýšlet přišel ve chvíli, kdy jsem se dozvěděla, kolik krve se spotřebuje při různých operacích. Už si nepamatuji, jestli jsem to četla nebo slyšela ve škole, ale velmi mě to tehdy překvapilo. Bylo to mnohem víc, než bych čekala.

Máš za sebou už řadu odběrů. Co pro tebe darování krve znamená a co ti osobně přináší?

Především dobrý pocit, že můžu někomu pomoct za minimum námahy. A přiznám se, že příjemným bonusem je i den volna navíc a samozřejmě svačina. Ta vždy chutná po odběru nejlépe. 😊

Nedávno ses zúčastnila také společného odběru s našimi kolegy v Praze. Jaká byla atmosféra?

Bylo příjemné vidět, že i další kolegové se rozhodli věnovat svůj čas a udělat něco pro druhé. Když člověk nejde na odběr sám, ale s kolegy, je to navíc hezká společná zkušenost a příležitost se navzájem podpořit a možná se i trochu zasmát.

Co tě motivuje vracet se pravidelně a pokračovat v darování?

Hlavně vědomí, že krev je neustále potřeba a nelze ji ničím nahradit. Je to něco, co může potřebovat kdokoli z nás nebo našich blízkých, a právě proto mi dává smysl chodit darovat pravidelně.

Setkala ses někdy s obavami nebo předsudky, ať už vlastními nebo ze strany okolí? Co bys vzkázala těm, kteří se stále trochu bojí?

Nejčastěji jde o strach z jehel. Hodně lidí špatně snáší už jen očkování. Další častou obavou bývá nevolnost nebo obavy z možných infekcí. Myslím si ale, že je dobré zjistit si o darování více informací a nenechat se odradit prvním strachem.

Co bys poradila kolegům, kteří o darování krve uvažují, ale ještě se neodhodlali?

Možná by pomohlo dívat se na odběr více konkrétně. Většina lidí ví, že krev je důležitá, ale už ne tolik, v jakém rozsahu. Když si člověk uvědomí, kolik dárců je potřeba například pro některé náročné operace, začne celé darování vnímat jinak. Ještě větší smysl to získá ve chvíli, kdy si představí svoji rodinu nebo blízké. Každý z nás má ve svém okolí někoho, kdo už operaci podstoupil nebo ji někdy bude potřebovat. V takových chvílích se na význam darování krve díváme úplně jinýma očima.

Máš před odběrem nějaký svůj osvědčený tip, jak vše zvládnout v pohodě?

Týden před odběrem se snažím víc pít, vyhýbat se alkoholu a doplňovat železo. Už alespoň dvakrát se mi stalo, že mi odběr nebyl umožněn kvůli nízké hladině železa. Když se člověk na odběr dobře připraví, zvládne ho bez větších problémů.

Na závěr…

Maja o sobě rozhodně nemluví jako o někom výjimečném. Právě naopak. Darování krve bere jako jednoduchý způsob, jak pomoci tam, kde je to potřeba. A možná právě proto může být její příběh inspirací i pro ostatní. Ne proto, že by šlo o něco hrdinského, ale proto, že někdy stačí opravdu málo, aby to pro někoho znamenalo hodně. A pokud její zkušenost pomůže alespoň jednomu kolegovi překonat obavy a objednat se na svůj první odběr, pak měl tento rozhovor smysl.