Petra Cingrová: Jela jsem pro jednoho kozlíka. Domů jsem přivezla tři

Kolegyni Petru Cingrovou možná u nás v innogy neznají všichni osobně, ale její práci využívají prakticky všichni. Kdykoliv na intranetu kliknou na některou z nabídek, díky které mohou něco pořídit nebo zažít výhodněji, velmi pravděpodobně je za ní právě Petra. Petra má totiž na starosti Benefitní portál.

Když ale Petra zavře pracovní počítač, čeká ji úplně jiný svět: slepičky, králíci, kozlíci, beránci, kočka, dva jorkšíři, ovoce, zelenina a především Veselá louka - registrované hospodářství, které během let vzniklo z jednoho nenápadného záhonku mrkve.

Petro, jak se z jednoho záhonku mrkve stane celé hospodářství?

Vlastně docela nenápadně. Asi před patnácti lety jsme se s rodinou přestěhovali z kopcovitého kraje do domu s velkou rovnou zahradou. Tehdy jsem ještě vůbec netušila, jaké možnosti nám taková zahrada nabídne. Začalo to jedním záhonkem mrkve. A mrkev opravdu vyrostla! Další rok přibyly brambory, cibule a postupně další zelenina. Před deseti lety jsme si pak pořídili prvních pět slepiček jako producentky čerstvých vajíček. Slepičky jsou dodnes nedílnou součástí naší zahrady. Postupně jsme zjistili, že zvířata nejsou jen užitková, ale že jsou také skvělými společníky. A tak jsme rozhodně nezůstali jen u pěti slepiček.

Beránci u letního bytečku	Králíci Sebík, Marcusek, Maxík, Bětuška, Anička, Emmička milují cokoli zelené	Solidarita kočky Míci se slepičkama

Kdo všechno dnes na Veselé louce bydlí a jak se k vám zvířata vlastně dostala?

Máme slepičky, kachny, krůty, králíky, tři zakrslé kozlíky, beránky, kočku a samozřejmě naše dva jorkšíry. Některá zvířata chováme pro užitek. Slepičky nám dávají vajíčka, kachny a krůty máme na maso. U dalších ale sehrál roli spíš osud. Život k nim nebyl příliš laskavý a u nás dostala druhou šanci. Máme například dva kohoutky, kteří přežili napadení dravcem. Jeden měl zlomené křídlo a druhý poškozené hrdlo. Kokrhá proto trochu v jiné tónině, ale jinak si vede statečně. 😊 Zakrslé králíčky jsme zase převzali od veterináře, který je odebral z nevhodných podmínek množírny. Bylo jich přesně tolik, kolik máme vnoučat, takže každý dostal jméno jednoho z nich. Dnes žijí ve venkovním výběhu a zakrslé králíky už vlastně moc nepřipomínají. Jsou z nich pořádní, odolní králíci. Nejnovějším přírůstkem je kočička odchycená v Benešově. Po několika operacích jsme ji převzali od veterináře a dnes se jí daří dobře. Navíc výborně vychází s celou tou naší „havětí“, jak zvířatům souhrnně říkáme.

A co Čenda, Čertík, Bertík a vaše „živé sekačky“?

Nad zakrslými kozlíky jsem přemýšlela trochu déle. Původně jsem jela s přepravkou pro jednoho mladého kozlíka. Jenže pak mi bylo líto nechat ho samotného, takže jsem domů přivezla rovnou i jeho bratry. A tak máme Čendu, Čertíka a Bertíka. Po pár měsících jsme ale zjistili, že jsou to sice výborní kamarádi, ale také pěkní mlsouni. Naše tráva podle nich evidentně není ta nejlepší na světě, takže místo toho, aby ji spásali, rostla a rostla. Proto přišli beránci. Naši beránci sice nejsou žádné výstavní kusy, někteří mají jeden růžek, jiní žádný, ale všichni byli původně určeni na jatka. Nakonec se už třetí sezonu prohánějí po naší louce a funkci živých sekaček zvládají skvěle. Samozřejmě se z nich mezitím stali i naši společníci. Úvodní foto článku: Kozel Čenda je vůdce, krmí se jako první, Čertík a Bertík přihlížejí

Slepičí catering – sousedi donesou zbytky z kuchyně a odnáší si vajíčka	Kohout Terezka, jméno podle místa odchovu Terezín	Čerstvá snídaně

Veselá louka ale nedělá radost jen vaší rodině, že?

To je na tom možná nejhezčí. Zvířata dělají radost našim dětem a vnoučatům. Postupně si k nám našly cestu také děti z vesnice. Není výjimkou vidět kočárky nasměrované k louce. Děti mohou zvířata nakrmit, chvíli je pozorovat nebo jen tak posedět. Děti se zabaví a dospělí si na chvíli odpočinou. Funguje to pro všechny.

Vedle zvířat pořád zůstává i zahrada. Jak to u vás celé funguje?

Pěstujeme ovoce a zeleninu. Snažíme se o takové naše malé rostlinno-živočišné perpetuum mobile. Část toho, co vypěstujeme, zpracujeme my dvounožci a část dostanou zvířata. Ta nám na oplátku vyrobí hnojivo pro další pěstování. Tím se kruh pěkně uzavírá. Samozřejmě je kolem toho hodně práce. Zvířatům je jedno, jestli je sobota, neděle, jestli prší nebo se člověku právě nechce. Ale právě to považuji za jednu z největších hodnot celého hospodářství. Je to skvělá příležitost ukázat dětem i dospělým, že život přináší povinnosti i zábavu a že každý vklad se nějakým způsobem vrátí. Věřte mi, zvířata dokážou každého něco naučit.

A když náhodou není co dělat na louce?

Tak mě rozhodně nenechají zahálet naši dva jorkšíři Punťa a Pejsek. Ti vyžadují pravidelný pohyb, takže i když se člověku někdy nechce, zkrátka musí. Mým velkým hnacím motorem jsou samozřejmě také vnoučata. Když vidím, jakou radost jim zvířata a celý ten náš svět dělají, stojí to za všechnu práci.

A moje heslo? Kdo má rád zvířata, má rád lidi.

Kamarádka Kordulka	Pohoda na sluníčku	Krocan František, už splnil své poslání 😊