Jak jsme přišli k Ježíškovi aneb poděkujme Martinu Lutherovi
Hlavním symbolem českých Vánoc je Ježíšek, který o Štědrém večeru 24. prosince nosí dětem dárky. Z jeho neotřesitelné pozice „dárkonoše“ ho nedokázali sesadit ani Děda Mráz, ani Santa Claus. Kde se ale vzal Ježíšek? A věděli jste, že to vlastně vůbec není česká specialita?
Za to, že dnes dostáváme dárky zrovna o Vánocích, a ještě ke všemu od Ježíška, mohou němečtí protestanti v 16. století. Ještě ve středověku se totiž děti těšily na dárky buď 6. prosince od svatého Mikuláše, nebo 28. prosince na svátek Mláďátek či Neviňátek, připomínající děti, jež nechal v Betlémě povraždit král Herodes. Protože však protestanti odmítali uctívat svaté, jako tomu bylo v římskokatolické církvi, ležel jim v žaludku i svatý Mikuláš. Museli proto vymyslet jinou postavu, která by dětem rozdávala dárky, aby svatého Mikuláše „odsunuli“.
Zatímco u většiny tradic nevíme, kdo s nimi přišel jako první, zrovna u Ježíška to můžeme říct s vysokou pravděpodobností. Podle většiny historiků to byl přímo zakladatel protestantismu Martin Luther (1483–1546), kdo přesunul nadílku na den narození Ježíše Krista 25. prosince a ustanovil, že dárky bude rozdávat svatý Krist (německy heiliger Christ). Z toho se pak postupně vyvinula představa Ježíška (německy Christkind), jak ji známe dnes.
Tradice je ale tradice, a zatímco darování dárků na Boží hod nebo Štědrý den se rychle ujalo v celé západní Evropě, Ježíšek zpočátku prohrával se svatým Mikulášem na celé čáře nejen u katolíků, u nichž bychom to předpokládali, ale i u samotných protestantů. Ostatně i v protestanské Anglii a Nizozemsku na Vánoce stále naděloval svatý Mikuláš a zkomolením jeho holandského jména Sinter Klaas vznikl dnešní Santa Claus. Nakonec se ale přece jen Ježíšek uchytil nejen v protestantských částech Německa, ale na milost ho vzali i katolíci.
V našem prostředí existují první indicie o Ježíškovi teprve ze 17. století z kalendáře Šimona Partlice ze Špicberku, který se krátce zmiňuje o tom, že rodiče obdarovávají děti dárky o Štědrém dnu. Skutečné důkazy o Ježíškovi v Čechách však máme až ze 40. let 19. století. Stejně jako u vánočního stromečku nebo adventního věnce se Ježíšek nejprve šířil mezi českými Němci, ale brzy zde zdomácněl a my jsme ho přijali plně za svého.
Jak vypadá Ježíšek?
Zatímco takového svatého Mikuláše nebo Santa Clause zvládne popsat každý, u nehmotného kouzelného Ježíška to je pořádný oříšek. Ostatně i to je důvod, proč na nás před Vánoci nejen v obchodech, ale i z televizních reklam vykukuje samý Santa Claus ve všech možných podobách a velikostech. Neviditelné zázračné děťátko prostě nemá dnešní terminologií ten správný marketingový potenciál.
Vyřešit tuto zjevnou nevýhodu Ježíška si vytkl Spolek pro tradiční Vánoce, jenž přišel s iniciativou Náš Ježíšek. Ta má za cíl návrat symbolické podoby Ježíška a uchování českých křesťanských tradic adventu a Vánoc. Ježíšek v jejich pojetí má podobu slavného pražského Jezulátka, které znají po celém světě. Více informací o spolku nalezne na internetových stránkách https://nasjezisek.cz/.
Kde všude naděluje Ježíšek?
Přestože s Ježíškem původně přišli protestanté, v současnosti v Německu paradoxně naděluje pouze v jižních katolických oblastech. Ze severního protestantského Německa ho totiž už v první polovině 19. století začal vytlačovat jiný protestantský vánoční nositel dárků, a to Weihnachtsmann.
Dále pak Ježíšek přináší dárky samozřejmě u nás, na Slovensku, v Polsku, Rakousku, Maďarsku, Lichtenštejnsku, Slovinsku, Chorvatsku nebo ve Švýcarsku. Kromě střední Evropy se však Ježíšek uchytil jako nositel dárků také třeba v hispánských částech USA nebo v jižní Brazílii.
